Dcera kostí a dýmu

Musím říct, že se mi do toho moc nechtělo. Kdybych knihu neměla doma, tak si ji ani nepřečtu, protože anotace mě nějak neuchvátila. Pak jsem ale z nudy začala číst.

První co, tak se mi strašně líbilo, že většina děje se odehrávala v Praze a to to psala spisovatelka z Kalifornie.

Spisovatelčin styl psaní je tak strašně příjemný, že i když se děj táhne, tak vás to prostě baví číst. To se mi stalo na začátku. Po nějaké 60. stránce se konečně něco začalo dít. To jsem knihu naprosto hltala.

Pak se tam začala prolínat minulost a přítomnost a to mi dalo docela zabrat, abych se neztrácela. No a potom se začala i minulost prohazovat a to už jsem v tom měla zmatek a z toho důvodu mě konec už moc nebavil.

Samozřejmě to bylo důležité, aby člověk pochopil, co se vlastně stalo, ale bože... fakt mi to dávalo zabrat.

Ale druhý díl si stoprocentně přečtu a třetí by měl vyjít někdy v srpnu tohoto roku.