Půlnoční koruna

Kniha mi společně s Dědičkou ohně ležela na stole a chtěla jsem na ně skočit po dočtení Shannarova meče. Ale to prostě nešlo. Furt jsem přemýšlela nad osudem Celaeny. Musím říct, že autorka u mě opět zabodovala. Kniha byla čím dál víc napínavejší a s každou kapitolou jsem se dozvěděla něco nového o hlavní hrdince.

Znáte to, když dokážete rozluštit tajemství hlavní postavy a opakujete to stále dokola, až si připadáte jako blázen? A ke konci knihy radostí pištím, když je tajemství odhaleno, že mi to došlo dříve jako ostatním.

No zkrátka a jistě: knihou jsem naprosto unešena.

A teď mě prosím omluvte. Otevírám Dědičku ohně.